Interview
Cítili jste celou dobu, že jste na správné cestě, že lidé cítí zvuk labelu?
Ve skutečnosti byl Compost v kurzu hned od první desky. A Forest Mighty Black začali okamžitě hrát lidi v Uk jako Gilles Peterson, James Lavelle nebo Norman Jay, takže zájem o label přišel okamžitě. Od té doby je to krůček za krůčkem. Každou další deskou jsme budovali naše renomé, pak vyšlo Future Sound Of Jazz jako první album. Takže je to o postupném posouvání do dalších úrovní. 

Série jako Future Sound of Jazz nebo Glücklich získaly velkou prestiž. Vychází na nich jakýsi mix rarit a výstředností s novými postupy a zvuky. Jde o odhalování vašich hudebních vlivů formou jakéhosi tributu anebo berete starší tracky jako materiál, který přizpůsobujete současné době?
Naše kompilace jsou sbírkou recyklovaných prvků. Bereme staré samply a pomocí aktuálních prostředků je transformujeme k čerstvému zvuku. Je to jako genetické inženýrství, jako design aut, která se objevují na obalech Glucklich, jako přetváření minulosti v budoucnost. Vezmi si DJe jako třeba Carl Craig například: slyšíš ho prokládat aktuální tracky se starými, vzniká tím jakýsi update, kombinuje nové věci, se starším materiálem, který stále zní dobře i po tolika letech. Na našich kompilacích děláme to samé: vybíráme tracky, které předběhly svou dobu.

Slyším v rádiích hodně vašich skladeb, ale většinou jde o věci orientované na vokál. Myslíš si, že přijde doba popularity i abstraktnějších věcí, nebo že širší publikum bude ochotné akceptovat elektronickou hudbu jen ve svojí melodičtější, chytlavější, řekněme popovější rovině?
Myslím, že v následujících letech dojde v hudební politice ke změně. Devadesátá léta byla dobou DJs. Měl jsi všechny ty styly jako techno, trance, jazzy věci, hip hop, drum'n'bass atd... Většina DJs vytvářela dlouhé uniformní konstrukce, kde bylo obvykle třeba užívat určité drogy, aby ses do nich dostal. Podle mě je tento druh hudebního přístupu u konce. Lidé chtějí více než prostě tohle. A podle mě, prvkem, který může tohle vše nahradit a sjednotit je zvuk lidského hlasu. Lidský hlas je jediná věc, kterou nemůžeš vytvořit, nebo simulovat na počítači. Nedostaneš chuť jahody, i když dáš dohromady všechny správné chemikálie, které ji tvoří. Musí vyrůst sama. Takže můj názor je, že v dalších dvou, nebo tří letech se dočkáme come backu vokálu. 

Compost je jedním z nejeklektičtějších labelů na součansé scéně. Na JCR vychází dokonce polský jazz. Jak se z tebe stal takový všehudební pojídač?
Není to tolik o konzumování všech nerůznějších druhů hudby, ale o braní si toho nejlepšího z každého žánru. Když vezmeš obecnou hudební politiku, musíš uznat, že zajímavých je zhruba 10% skladeb, které vyjdou. My u Compost Records hledáme v životě ty lepší věci. 
 
Jak velkou firmou dnes vlastně Compost je? 
Začal jsem s jedním zaměstnancem - mnou. Dnes máme osm zaměstnanců a osm kanceláří po světě. Stala se z nás globální záležitost, což, musím uznat, nikdo nečekal. V současnosti máme asi dvacet kapel, takže bychom snadno mohli vydávat album měsíčně, máme v zádech velký potenciál. Tvrdou prací jsme se dopracovali k solidním prodejům, takže jsme mohli navýšit rozpočet na marketing a lepší studia, což opět vede k lepším nahrávkám.

Slyšel jsem, že jsi byl nedávno v Japonsku. Kvůli Djingu nebo lovit talenty?
Byl jsem tam už potřetí, je to jeden z našich nejlepších trhů, ale pro nezávislý label není jednoduché se na tak velkém trhu prosadit. Proto máme pro japonsko distribuční smlouvu se Sony. Jezdím tam na rozhovory, získat nové informace od našich umělců, hrát a kupovat desky. Japonci jsou závislí na deskách, v obchodech tam seženeš prakticky cokoliv. Co dostaneš v Evropě nebo Londýně je oproti tomu absolutní nic. Japonci jsou fanatický sběratelé undergroundové hudby. Jsou to skutečně fascinující lidé a země.

Čím to, že z Německa jde momentálně do světa tolik zajímavé hudby?
Není tam pochopitelně jenom Compost. Vezmi si Kolín s labely jako Kompakt, Berlin a Jazzanova, Sonar Kollektiv, Pole a Chain reaction v Mnichově atd. Taky si myslím, že kontinentální Evropa je momentálně místem, kde se něco děje. Anglie ztratila v dnešním undergroundu svůj význam, zdá se jakoby Anglie v současnosti produkovala hudbu pouze sama pro sebe.