Německý skladatel a multiinstrumentalista Stephan Micus, považovaný za jednoho ze zakladatelů a průkopníků world music, vystoupí 13. listopadu na výjimečném koncertě v pražském kostele Sv. Šimona a Judy. Micus, který v průběhu své třicetileté kariéry natočil sedmnáct alb a seznámil evropské publikum s do té doby neznámými etnickými nástroji, představí v Praze také skladby ze svého nového alba "Life" (vychází 8. listopadu na značce ECM), které je ojedinělým pokusem zhudebnit prastarý japonský koan (buddhistická slovní hříčka). V Čechách se tak vůbec poprvé na jednom pódiu setkají arménský duduk, japonská flétna shakuhachi, karibský steel drum a východoafrická kalimba s buddhismem. Micus, jehož hudbu označily britské Timesy za "osmý div světa", nejenom na všechny tyto nástroje sám zahraje, ale skladby z nového alba doplní zpěvem v japonštině. Koncert je součástí celoročního festivalu world music Colours of Prague. Generálním partnerem je Česká spořitelna.  

"Dějiny world music začínají Micusem" uvedl americký magazín Billboard o tvorbě skladatele a multiinstrumentalisty, který vydal od roku 1976 sedmnáct vysoce ceněných alb na jedné z nejprestižnějších značek v oblasti současné moderní hudby - ECM. Stephan Micus (1953) patří vedle amerického klavíristy Keitha Jarretta, nebo estonského skladatele Arvo Pärta k hlavním hvězdám vydavatelství, které podle mínění mnohých "od základu změnilo tvář současné hudby" (The Independent). Slovy těžko uchopitelnou a zcela svébytnou hudbu na pomezí world music a new age odborníci často prostě označují jako "Micus music" s narážkou na anglický výraz pro hudbu (music), ukrytý ve skladatelově příjmení. V polovině sedmdesátých let přišel Micus jako první se specifickým způsobem tvorby, na jehož počátku stojí excelentní zvládnutí netradičních etnických nástrojů pod vedením lokálních učitelů a následné použití těchto nástrojů ve zcela nových instrumentálních a skladatelských kombinacích. Další přísnou zásadou Micusova přístupu je, že hudbu tvoří, nahrává i interpretuje zcela sám. 

Micus je permanentně "na cestě" od svých šestnácti let, kdy odejel z rodného Německa do Maroka. Výrazně na sebe upozornil již svým debutem "Implosions" (1976), na kterém představil do té doby v Evropě neznámou japonskou bambusovou flétnu shakuhachi, používanou mnichy v zen-buddhistických klášterech k meditaci. Právě při pobytu v klášteře v Kjotu si Micus hru na shakuhachi excelentně osvojil. Vedle shakuhachi bude instrumentální páteř Micusova pražského vystoupení tvořit arménský duduk. Tento dechový nástroj, vzdáleně připomínající klarinet, sice již před Micusem zpopularizoval jerevanský virtuos Djivan Gasparyan (jeho velkým fanouškem je například manželka bývalého francouzského prezidenta Danielle Mitterandová), Micus je však jedním z mála Gasparyanových žáků a rozhodně tím nejslavnějším. V reakci na album "Towards The Winds" (2002), které Micus duduku zasvětil, ho americký časopis Downbeat označil jako "jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších evropských sólistů současnosti". 

V průběhu své třicetileté kariéry Micus několikrát doslova objel svět a hráčsky ovládl desítky dalších tradičních nástrojů (indickou dilrubu, japonské varhany sho, cimbál, egyptský nay, ujgurskou loutnu sattar, západoafrické harfy sinding, bolombatto a doussn'gouni, afghánskou loutnu rabab, irácký mudbedsh, etiopskou lyru bagana, barmský hne, peruánské charango...) Všechny tyto nástroje se objevují v dosud neslyšených kombinacích na Micusových nahrávkách, které vždy překvapí hudebním hledačstvím. Například na albu "Twilight Fields" (1987) Micus "diriguje" soubor několika desítek květináčů, vyladěných pomocí vody. Z nahrávky "Desert Poems" (2001) zase slyšíme třiadvacetihlasý chorál, který ovšem tvoří pouze Micusův hlas navrstvený playbackem. Perkuse, které duní na albu "Music Of the Stones" (1989) nejsou tibetské gamelany ani africké mbiry ale ze švédské žuly vytesané sochy německého sochaře Elmara Dauchera, které Micus rozezněl v akusticky výjimečném klášteře v Ulmu. 

Přes používání playbacků nebo halů je Micus striktní hudební purista, který se vyhýbá syntetizátorovému mlžení a samplingu. Na svých nahrávkách i na koncertech používá výhradně akustické nástroje. 

Stephan Micus vystoupí v Praze 13. listopadu od 20:00 v klášteře Sv. Šimona a Judy (Dušní 1, Praha 1) v rámci festivalu Colours of Prague. Vstupné v předprodejích Ticketpro 300,- Kč, na místě 350,- Kč.

Generální partner: Česká spořitelna
Spolupořadatel: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR
Pod záštitou Informačního centra OSN v Praze (UNIC Prague)

Více informací: www.keyproduction.cz