Jak jsi vlastně začal s produkováním desek?
  Na začátku 80. let s Derrickem (May), Juanem (Attkins) a Eddiem (Fowlkes), někdy okolo roku 83. Na Univerzitě jsem se hodně spřátelil s Derrickem, ten zas byl kamarád s Juanem, Eddieho znám taky díky Derrickovi. Vlastně jsme taky všichni chodili na stejnou střední školu, takže se známe dlouho, ale já nebyl tolik do muziky jako oni (Kevin se původně snažil prosadit jako profi fotbalista pozn.). Jako první začal s produkcí Juan. Technicolor nebo Cybertron, byly výborný tracky, potom se to nějak přeneslo na Derricka a pak na mě. Každopádně někdy okolo roku 85 udělal Derrick svou první desku (Let’s Go), celou dobu jsem byl okolo a koukal jak to dělá, ale spíš mě zajímal Djing. Ale určitě to pro mě byla velká inspirace 

Jak se ti s Derrickem spolupracovalo?
  Jak říkám, bylo to hodně inspirující. Když jsem pak viděl ten track na vinylu, chtěl jsem to taky. Potřeboval jsem udělat desku. Takže jsem o šest měsíců později seděl ve studiu a snažil se o první věc. Hodně mi pomohl Juan. Měl jsem vybavení, ale moc jsem nevěděl, jak to všechno poskládat ve výsledný produkt. Juan mi ukázal směr a to mě pak vedlo i k dalším trackům.

Jak tvoříš?
  Pro mě, hudebně, je tvorba něco o čem nesmíš přemýšlet. Je to něco co musíš cítit. Myslím že všichni jsme byli obdařeni talentem cítit a uvolnit naše pocity skrz hudbu ve studiu. Mnohokrát jsem se v noci vzbudil a šel do studia, specielně když jsem ho měl v obýváku ? Je to jako bych měl sen a cítil, že bych měl udělat track. Tak začnu tvořit nějaký zvuky a dostanu se do toho hrozně hluboko. Je to skoro jako jiný svět. Všechno se děje naprosto přirozeně.

Máš na mysli něco konkrétního, co tě provede dáváním věcí dohromady? 
  Jo jasně, Začneš track a máš jasnou představu. Skladba ti může sklouznout úplně jinam než jsi myslel, ale důležitý je výsledek. Někdy když si poslechnu odkud jsem vyšel, tak si řeknu, "Jak jsem se dostal sem?" Je to všechno emocionální.

Na konci 80. let se Detroitská scéna hodně rozrostla. Jak to pro tebe změnilo věci?
  Měli jsme velký úspěch s Inner City, takže jsem bojoval s nahrávacíma společnostma, který chtěli abych chodil do televize a dělal nějaký show..., zatímco já byl celkem spokojený, kde jsem byl.

Jak si myslíš že Detroit ovlivnil techno scénu?
  Podívej se zpátky, řekněme k Juanově inspiraci evropskými kapelami jako Kraftwerk. Myslím, že jsme tohle všechno udělali taneční. Udělali jsme to DJ friendly, víc do klubů. Dotáhli jsme tu hudbu na jinou úroveň. Té úrovni se dneska říká techno. 
  Potom se toho chopili lidi po celém světě a tvoří svůj pohled na věc. Není to detroit techno jako jsme dělali my, každý má svoje vlastní vlivy. Techno se rozšiřuje a mění v různých zemích ovlivněné jejich pohledem na hudbu, jejich městy a jejich emocemi. Také jejich historií.   Proto je tu tolik různých druhů hudby. Všechno je ale jedna elektronická hudba.

Líbí se ti dnešní undergorund?
  No, dávám mu přednost, protože mi ukazuje že doba se změnila a stále mění k lepšímu, i když tu pořád budou komerčnější věci, špatný věci. Musíš akceptovat, že to tak je. 

Co říkáš tomu, jak se detroitská scéna změnila?
  Detroitská scéna se asi nevyvinula, tak jak měla. Možná to je tím, že jsme všichni pořád jezdili kolem světa a nekoncentrovali se na scénu doma. Ale koncentrovat se na domácí scénu je složité, musíš dělat parties což je těžké, protože se tě stále snaží zastavit. Zakážou ti všechno, co děláš, takže ztrácíš motivaci. Takže dáváme přednost cestování. 
Nejvíc práce v Detroitu asi odvedli lidi jako Carl Craig, Kenny Larken a Stacey Pullen. Mladý lidi v detroitu dneska poslouchají spíš hip-hop a R’n’B. Moc neposlouchají co děláme my a asi o tom ani moc neví. 

Co se snažíš hudbou říct?
  Když hraju jako DJ, chci dát lidem hudbu, která je zasáhne, aby z ní něco cítili. Ne každý track, který vyjde ti dá nějaký pocit. Já jsem typ Dje, který chce cítit všechno co hraje. Na tom a na energii stavím a stavím a stavím...