Průlom znamenalo rezidenství v hamburském The Tunnel. Spolu s rezidentem Gary D vydali nahrávku "agresivního trance" "Die Herdplatte", která okamžitě získala uznání v zahraničí.

Po úspěchu "Die Herdplatte" strávil Timo nějaký čas v hudebních studiích Peppermint Jam, kde se naučil "všechno od nahrávání až po distribuci". Nahrávka "Borg Destroyer" připravená s rezidentními producenty Andym a Martinem pod přezdívkou Kinetic A.T.O.M. prodala neuvěřitelných 8 000 kusů - bez jakékoli marketingové a tiskové podpory nebo televizních kampaní.

"Mama Konda", která vyšla v roce 1997 pod hlavičkou "Orinoko", se stala nezbytnou součástí výbavy každého DJ od Moralese k Sashovi a upevnila Timovu reputaci nejžhavějšího objevu. Jak v USA, tak i v Británii se dostala do horní dvacítky klubových žebříčků. 

Každé další nahrávky se od té doby prodalo kolem 10 000 kusů, od "Vila Nova" po desky u labelu Bush jako "Eclipse" a "Riding On A Storm". Timovy remixy se dočkaly nadšeného přijetí na všech frontách, od mixů "Everytime" Lustralu (Hooj) a "Let The Freak" Big Rona (48K/Perfecto) až po "Dooms Night" od Azzida Da Bass.

Timo nahrával nejen u Hope Recordings a v současné době u labelu Perfecto, ale také u Hooj Choons, FFRR a Bush. Jeho debutový singl pro Perfecto, "Der Schieber", vydaný v březnu 2000, se nečekaně katapultoval do Top 50.

Na vydání nahrávky "UBIK" v září roku 2000 Timo spolupracoval s Martinem Buttrichem, Andym Bolleshonem a Martinem Bettinghausem. Podle Paula Oakenfolda je "UBIK" "nejlepší nahrávka, se kterou Beck nikdy nepřišel".

"Music For The Maases", retrospektivní antologie, která vyšla 25. září 2000, je názornou ukázkou Timovy technické zručnosti a eklektického stylu  - je to prakticky učebnice jeho osobitého soundu, který on sám jednoduše charakterizoval jako "wet'n'hard".