DJ Richie Hawtin (Plastikman) /Minus Inc. - CAN/
  Richie Hawtin prezentuje Final Scratch 
Progresivní Richie (Plastikman) Hawtin, který miluje mašinky, začal v červenci minulého roku pracovat s něčím zázračným. Ve spolupráci s vynálezci z N2IT Development a zároveň se svým dlouholetým kamarádem a partnerem v Minus 8 Rec., Johnem Acquavivou, "adoptoval" Richie Final Scratch - DJskou evoluci mixovací technologie. 

  S Final Scratchem má DJ konečně možnost hrát digitální hudbu živě, a to ve spojení s jeho analogovým setupem (2 gramce a mixák). Systém Final Scratch, který Richie i John hojně používají, by měl pomoci DJům překročit bariéru do digitálního prostoru - umožňuje jim poslat jejich původní tracky nebo kterýkoliv digitální hudební soubor do mezičlánku, který přenáší skadbu do výlisku, ze kterého lze potom hrát na kterémkoliv gramofonu. S touto technologií, může DJ odehrát libovolně dlouhý set, a to jen za pomoci laptopu naplněného MP3kama či jinými digitálními formáty. DJ může scratchovat, mixovat a kontrolovat rychlost (bpm) kteréhokoliv digitálního hudebního souboru za pomoci speciální a prázdné Final Scratch desky. Tato deska reaguje na dotek úplně stejně jako vinyl a lze z ní hrát zároveň s vinylem - DJ může volně přecházet z digitálního playbacku do vinylu a zpět. Systém je rovněž velmi jednoduchý na zapojení, dovoluje DJi používat své dosavadní technické vybavení a přechod z analogových desek na digitální fily a obráceně. 

  Pro DJs, kteří cestují po světě i pro ty, kteří ještě hrají doma ve svém pokoji, může Final Scratch potenciálně změnit všechny standardy hraní. Stačí si jen představit:

Prohlídka stovek desek trvá jen tak dlouho, jak dlouho trvá prohlídka skladeb uložených v souboru, nebo stačí spustit "search" .

DJ si může uložit svoje desky do databanky a nemusí už cestovat s těžkým kufrem plným vinylů .

DJ může hrát nevydané věci z MP3 nebo jiného fotmátu dohromady s klasickými vinyly .

DJ/producent může v ten samý den složit track, uložit ho do laptopu a zahrát ho tentýž večer na party .

text: WAX, 2002